Pocházejí z Chile, proto se jim lidově říká chilská veverka.
Pyšní se druhým místem inteligence v říši hlodavců. Předběhli je jedině potkani.
Jsou to denní zvířátka, takže si s nimi užijete spoustu zábavy.
Pokud jste se pro ně rozhodli, není na škodu nejdříve si nastudovat něco o jejich chovu a jídelníčku.
Někdo jim dává ovoce. ŠPATNĚ! Tito tvorečkové nesmějí nic, v čem je cukr.
Už ve chvíli, kdy vidíte, že ve zverimexu koušou do jablka, nekupujte ho. Nebo aspoň, když už ho vysvobodíte z nevhodných podmínek, buďte připravení, že se mu zřejmě rozvine cukrovka. Ano, jejich tělo neumí cukr zpracovat.
Seno, bylinky, nějaká zelenina (pokud si ji vezmou). Často je lépe než kupované směsi, nakoupit vše jednotlivě a smíchat jim to, protože v připravovaných směsích jsou často nevhodné potraviny, jako např. sušené jablko, nebo svatojánský chléb.
Na hlodavce žijí poměrně dlouho. V průměru tak 6 let, někdy až 9. Samozřejmě, že můžou zemřít i dřív, protože nedokážete ovlivnit výskyt nádorů, kterým zpravidla i po operativním odstranění po několika týdnech podléhají.
Když už jste si vybavili klec hračkami, závěsnými pelíšky, kolečkem na běhání, domečkem, aby se dalo někam ukrýt, vhodnou podestýlkou, jako je například konopná (dražší, ale můžu doporučit), můžeme se vypravit na nákup.
Je lepší si připlatit u dobrých chovatelů za zvířátko, se kterým je vám vypsaný rodokmen a zároveň vám chovatel umožní pohled na jeho předky a na podmínky, ve kterých osmáčky má.
Jestli jste se rozhodli dát přednost malý lumpům ze zverimexu, nevadí. I odtamtud jsou zvířátka milá a ochotná nechat se ochočit. Jen si bedlivě prohlédněte, v čem dosud žijí, abyste si nepřinesli domů nemocného, či nějak parazity napadeného osmáka.
Pořád mluvím v jednotném čísle. Ale věřte mi, že lepší je mít dva a víc, protože jednomu je smutno, i když ho člověk zahrnuje láskou. Potřebuje, aby mu jeho kamarád probíral srst, tulí se k sobě, povídají si, škádlí se.
Už máte svého mazlíčka doma. Nechte ho nejdřív zvyknout si na nové pachy. Nemůžete po něm chtít, aby si s vámi hned hrál. Ze strachu by vás mohl kousnout a věřte mi, že je to velice bolestivá záležitost s následným otokem.
Stačí, když budete ztišeným hlasem (ne šeptem) na něj mluvit, dáte mu do klece nějaký papírový ubrousek s vaším pachem (otřete si krk, nebo paže), aby z vás neměl strach, až mu budete dávat ruce do klece.
Jestli máte pocit, že není takříkajíc ve své kůži, jděte k veterináři. U těchto tvorečků stačí málo a zemřou.
NIKDY ho nechytejte za ocásek. Je křehký a ulomil by se.
Samozřejmě, že se musí také koupat. V PÍSKU. A protože sebou při své očistě dost hází, pořiďte mu buď přímo mísu k tomu určenou, nebo něco hlubokého.
A protože je to hlodavec, potřebuje dřevo. Větve s kůrou, dají se koupit různé můstky, neděste se toho, že bude likvidovat domeček, je to normální.
Vypadá to složitě, ale věřte mi, že stačí dávat pozor, aby se mu nic nestalo, krmit ho správně a milovat ho a on se vám za to odvděčí svou přítulností.
