Ekonomika zaujímá v našich životech velice významné postavení. I kdybychom se stokrát zařekli, že se této budeme vyhýbat, seč nám jenom síly stačí, stejně se jí nevyhneme, stejně před ní neutečeme. Protože všechno, co se kolem nás odehrává, s touto nějako souvisí.
Vezměme si třeba jenom docela banální nákupy. Jak bychom se bez těchto obešli, že? Neobešli bychom se. Tu bychom postrádali to, tu ono, protože si ne všechno dokážeme obstarat svépomocí. Naprostou většinu z toho, co potřebujeme, bychom neměli, kdyby nebylo ekonomiky.
Nakupovat se pak musí za peníze. A kde by byly peníze, kdyby nebyla ekonomika? Neexistovaly by. A pokud by si je pak snad někdo natisknul nebo namaloval, stejně by mu neplnily jejich funkci, protože bez ekonomiky, se kterou by tyto byly spojovány, by neměly žádnou směnnou hodnotu.
V obchodech by to tak nežilo. A tyto by neexistovaly. Protože kdo by v nich pracoval, kdyby si tím nevydělal a tím se nemohl následně zapojit do ekonomických procesů? A co by se tu vlastně mělo prodávat, když by se výroba žádného zboží nevyplácela, protože by byla směna vzhledem k absenci ekonomiky nemožná?
Kdo by chodil do práce, kdyby nebyl k tomuto počínání tlačen ryze ekonomickými důvody? Kdo by poskytoval ostatním nějaké služby? Nikdo.
Protože to vše souvisí s ekonomikou. A to v ideálním případě s fungující ekonomikou. Protože si nezastírejme skutečnost, že ne vždy a ne všude ekonomika funguje. Je celá řada důvodů, proč se této někdy ani trochu nedaří a proč jde ke dnu. Pochopitelně i s lidmi, kteří jsou s touto neodmyslitelně spojeni.
Někdy se dají takové ekonomické problémy řešit, někdy ale také ne. Záleží na jejich důvodech a na tom, zda je vůle s tím něco dělat. A to je právě v těchto dnech docela smutné konstatování, že? Že jsme na problémy v ekonomice zaviněné koronavirovou pandemií krátcí, a naši politici v mnoha ohledech snad jako by přímo naschvál dělali rozhodnutí, kvůli nimž je ještě hůř a hůř.
Což odnáší nejen ekonomika, ale i my, lidé, kteří jsme s ní neoddělitelně propojeni.
